55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Prosinec 2016

Šťastné a veselé

25. prosince 2016 v 11:25
Bylo to podruhé a naposled, fakt.
Štědrý den. Spousta dárků. Rodinná idylka.
A pak jsi tu ty.

Spíme spolu. Spíme vedle sebe. Spíme spolu.
Chci tě.

Hlavně se nezamilovat.

Připadám si jako zfetovaná popelka a ty jsi princ, co dokáže všechno. Jenže tohle neni pohádka.
Nevěřím na šťastné konce.

Kulatiny

21. prosince 2016 v 10:38
Ležím s tebou v objetí, zírám do stropu a říkám si, co to kurva zase dělám.
Znám ho sotva pár hodin, piju s nim víno u něj v posteli, tlemíme se kravinám
a pak spolu šukáme, i když jasně říkám, že ne.
Tak si mě teda vem no, když to tak chceš.
Desátej.
Jedno vím jistě, tohle nebude mít pokračování.
Nechci. Je totiž moc.
Moc inteligentní, moc zábavnej, moc oblíbenej, moc hezkej.
To bych taky nemusela zvládnout.
"Takže taková jsi? Jedna noc a pak prostě zmizíš?"

Možná někdy přijde den, kdy budu zralá na vztah.
Ale zatim si to neumim představit.
Ani nechci.

notcaring stavy

17. prosince 2016 v 19:59
Chceš od toho pryč.
Zároveň po tom šíleně prahneš.

Miluju notcaring stavy.
Kdy si zalezu s knížkou do postele, čtu si o Marye, které neskutečně hrabě
a říkám si, že jsem na tom teda ještě dobře.
Odmítám komukoliv odpovídat a je mi fajn.

Mám ráda tu holku, která si frčí.
Mám ráda to, jakou má hloubku, když dojíždí.
Nemám ráda tu holku, co se cítí provinile.

Protože jo, je to únik.
Přeprogramujete si mozek a je to pro vás střed vesmíru.
A snadno zapomínáte na to žít svůj život.
Najednou je to všechno snazší.

Měla bych se s někym vyspat, abych na něj definitivně zapomněla.

Nejim, piju, nespim.
Žít je moc těžký.

You pretty suck at being a good girl

15. prosince 2016 v 17:49
Hoří mi hlava. Rozpouštím se. Nejsem ve svém těle.
Mám nějaké lehké nohy. Skoro je necítím.
Můžu odletět?

Včera jsem ho potkala. Usmíval se a chtěl si povídat. Tak jsme si povídali.
Dneska jsem ho potkala zase.
Ten nahoře se mi musí sakra hodně mstít.
Haha, tak se směj no.

Teď se prostě potřebuju sjíždět, aby mi bylo líp.
Nešťastná láska je docela dobrej důvod, ne.

Měla jsem je všechny, necítim nic.

Like I said I'm just tired

12. prosince 2016 v 14:12
Jsem unavená.
Unavená z toho, jak si pořád na něco hraju.
Unavená z toho debilního začarovaného kruhu.

Jaký to má smysl?
Poznávat nové lidi, sbližovat se s nimi?
Stejně všichni zmizí. Dřív nebo později.

"chci se k tobě dostat, chci s tebou mluvit, chci tě znát, chci si s tebou užívat volný chvíle..."

Komárek.
Měla bych být šťastná. Má mě rád. Chtěl by se mnou být. Konečně někdo, kdo se mnou umí mluvit.
Ale ne.
Já mám radši kretény, který za mnou jezdí po nocích si zašukat.

Postava, vzhled, nekonečná bolest a nezaplnitelná díra v hrudi.
Zkuste si s tím žít každý den.

Nenávidím se za to, jak se chovám. Nemůžu si pomoct. Věčně středem pozornosti, snažící se zapůsobit.
Nechci taková být.

Kdo vlastně jsem?

Cítím, že to potřebuju. Mám pak pocit, že věci budou lepší.
Mám pak pocit, že se můžu nějak pohnout dál.
Protože teď stagnuju. A ničí mě to.

chci to

9. prosince 2016 v 19:32
S. mi napsal, že mě příští týden vyzvedne a pojedeme k němu.
Dáme party, ne?
Nadšeně jsem souhlasila.

Krvácí mi srdce, když tě vidim s tou tvojí kamarádkou.
Když vidim, jak si z ní celej paf.

Potřebuju, aby to vypadalo, že jsem nad věcí.
Potřebuju se sjet.

A taky to udělám.
Pak aspoň budu mít důvod k tomu mít deprese.

Jsem v prdeli, můj život je v prdeli a přijde mi, že už nikdy mi nebude líp.
Prohlížím si staré fotky, zkoumám ty zorničky přes celý oči a víte co?
Chci to zas.

to move on

8. prosince 2016 v 17:48
Včera jsem snědla 4 toffife.
Chtělo se mi brečet.
Zbytek dne jsem strávila v posteli a poslouchala songy z dob, kdy jsem smažila o sto šest.
Tolik o mém životě.

Můžete buď ležet a trápit se, nebo tomu všemu nakopat zadek.
Najít znovu motivaci.
Pohnout se dál.

Jak jsem si mohla myslet, že jsem v pohodě?
Ani jsem se nestačila probrat z drogového opojení a už jsem skočila do náručí někomu,
kdo si mě absolutně nevážil. I když se mi zdálo, že jo.
A pak jsem začala hladovět a bylo mi fakt zle. Zase jsem se všeho bála a nedokázala rozumně přemýšlet.

Začnu zase víc jíst, ale přidám cardio.
Je mi pak líp.
Už jsem skoro zapomněla jaké to je, když to fakt přepálíte a vydáte ze sebe všechno.
Úžasný.

Psala mi Bloncka. O půlnoci. Že zajdou na pokec.
Už jsou to skoro 3 měsíce a pořád se nic nezměnilo.
Holka, jak asi budeš vypadat za pár let?
Pořád chceš tvrdit, že nejsi smažka? 5 let v tom lítáš.