55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Srpen 2016

Plán

31. srpna 2016 v 22:44
Je mi z toho špatně.
Je mi špatně z toho našeho kamarádství.
Z toho, jak každej chlap píše nám oboum.
A my zase vymýšlíme, kdy a jak se sjet.

Je mi špatně z toho hnusnýho světa.
Z toho, že se v klidu vyspim s feťákem.
Kluk, co dealuje, smaží tolik let v kuse.
A ty s nim jen tak spíš. I když ti to připadá odporný.
A pak žárlíš na bloncku. Nechceš přijít o něco svýho.
Smiř se s tim. Vy dvě se dělíte o všechno. Berou vás jako jednu osobu.

Jdeš domu a chce se ti brečet a zvracet zároveň.
A pak to další den uděláš zas.
A klidně bys to udělala znovu.
Nevíš proč.
Nelíbí se ti. Taková troska. A stejně tě to láká.
Chceš ten fet? Nebo se ti snad líbí, že tě to psychicky deptá?
"Ty se ráda ničíš, co? Nebouchej se tou hlavou do zdi"

Myslim, že už mám plán...
Nevím, na co pořád čekám.
Asi se chci ještě párkrát sjet. A pak to ukončit.
Vždycky si myslim, že už nemůže být hůř. A ono je.
Jsem v tom až po uši.

Jenom na tečku

31. srpna 2016 v 12:57
Že prý všechno bude fajn.

A najednou sedím v autě s Blondýnou a rozvážíme smažky.
Zaseklý u automatů.
Gambling. To nechceš.
A pak v 1 ráno si ležím u kámoše na bytě.
Je tam ještě jeden. Vyhání ho. Bere si s sebou pytel. "Jenom na tečku".
Taky bych si dala.
Dokoukáváme film a šukáme.
Zase.
Už z toho ani nejsi rozrušená.
On skoro spí a mluví z cesty.
Má vysmaženej mozek.

Tak moc mě sere, že ty mě toho chceš uchránit.
Vracím se v půl 3. ráno.
Teď už můžu jít spát.

Smažky smažkám

30. srpna 2016 v 10:28
Neskutečně zamotaná hlava.
Potřebuju se sjet.
Už aby byl pátek.

D. je do tebe šíleně zamilovanej.
Čeká před barákem. Objímá tě, líbá tě. "Zbožňuju tě" "Aha"
Ublížíš mu. Tak moc mu ublížíš.

Přijede blondýna. My dvě proti celému světu.
Tebe už nedám.
A pak přijede kámoš. Kámoš.
Jedeme na projížďku na motorce.
Jsme u něj a koukáme na film.
A najednou, ani nevim jak se to stane, spolu šukáme.
Je mi z toho špatně.
Jsou věci, které by se prostě neměly stávat.

Smažky smažkám.


Ty jsi tady šéf

29. srpna 2016 v 12:29
Celý víkend v říši spánku.
Sladké snění.
Neděli večer strávím s tebou.
Jízda na motorce. Vítr ve vlasech. Já lítám.
Sedíme na vyhlídce a hledáme ufony.
Jsem u tebe na bytě a hrajeme fifu.
My se bavíme.
Pouštíme si videa a ty mě hladíš po stehně.
A míříš výš.
Víš, že musím jít domů. že jo?
Ty můj kamaráde z dětství.
Dealere.

Holkám to nedávám, ale u tebe udělám výjimku.
Ne, teď ne.
Konečně zase myslím normálně.

Je půl 2. ráno a jsem konečně doma.
Všechno pod kontrolou.
Ty jsi tady šéf.

Časovaná bomba

27. srpna 2016 v 13:14
Celé ty dva týdny mi splývají. Slévají se do jednoho zamlženého oparu.
Dva týdny fetování. Dva týdny nového kamarádství. Dva týdny něčeho nového.
Tohle si vždycky chtěla.
Chtěla si mít kamarádku, která bude jako tvoje dvojče.
Stačil jeden den a staly se z nás spřízněné duše. Blondýnky. "Vy dvě spolu, to je zlo". Postrach.
2 potvory. Coury. Malinký, hubeňoučký, vyzývavě oblečený, věčně v černé v kontrastu s blond vlasy. Roztomiloučký.
Kdo by nám odolal?

Suché rty. Skleněné oči. Strhaný obličej. Neustálý třes. Zima. Horko. Bušící srdce. Fialové končetiny. Krvácející dásně. Propadlé bříško a nesnesitelný tlak v hlavě. Bolest. Tlak v očích. Lesknou se ti. Stejně nebudeš brečet. Vyschly ti lzné kanálky. Žádnou ulevu nečekej.
Hlasy, které ti něco říkají. A zároveň ti neříkají nic. Myslíš jenom na to, že tu nechceš být. Že se brzo zblázníš.
Jako časovaná bomba. Víš, že se to blíží. Jen ještě chvíli.
Možná by sis přeci jen měla ulevit...


kde jste kdo?

21. srpna 2016 v 9:45
Je to týden, co se bavíš s blondýnou a najednou je všechno jinak.
Týden.
Jsme pořád spolu.
Spolu proti celému světu a stejně je to divný.

Do jakého světa se to dostáváš? A jak z toho pryč?

Sjely jsme se a chtěly jsme toho víc.
Blbá nálada kvůli tomu, že nešlo nic sehnat.
Všechno divný.

Kde jste kdo?

Ztrácíš se.

Čas skončit

18. srpna 2016 v 17:10
Vzbudím se. Šílená noc. Šílené sny.
Sedím na balkoně a koukám dolů.
Chce se mi brečet. Cítím se ztracená.

Včera jsme jely za klukama. Se slečnou blondýnou.
Nedopadlo to úplně nejlíp.
"Vy už musíte mít ty hlavy úplně vysmažený, nebo nevim". Aha, ty máš co říkat.
Neumím řešit emočně vypjaté situace.
NIkdo neumíme.
Všem nám fet zatemňuje mozek. A to já jsem na tom z nich všech ještě nejlíp.
Většina už si jede na perníku pěkných pár let. Já "jenom" 1 rok.
Nejvyšší čas skončit, ne?
Už jsi toho zažila nějak moc.
Tělo ti dává jasně najevo, že mu tohle nesvědčí.

Skelné oči. Prázdný pohled.
Nemaluju se, protože je mi jedno, jak vypadám.
Jím, protože mi je to jedno.
A pak je mi hrozně špatně. Nebylo toho hodně.
Jenom jsem už dlouho nejedla..

Jedu na kole do šíleně příkrého kopce. Tluče mi srdce, ještě dojíždí, haha.
Tluče mi tak mocně, že mi přijde, že mi za chvíli prorazí hruď.
Nemůžu dýchat. Mám vodu na plicích?
Au... proč si tohle děláš?

Tak už dost. Už dost.

Premiéra

16. srpna 2016 v 22:40
Mám za sebou premiéru.
Ve fetování 2 nocí za sebou.
Téměř nejíš, nespíš, pak už moc nepřemýšlíš.
Mozek vypovídá službu. Téměř nevidíš.
Ahoj, zase zítra.

Přijede za tebou S. Je neděle večer a vy se sjíždíte.
Jedete za dalšíma lidma, fetujete a S. je nějakej moc dotěrnej.
Noční výlety a všechno divný.
Řešim s K. jeho slečnu blondýnu. Ty jsi mimo.
Je 9 ráno a já sháním slečnu blondýnu. Chci pomoct. Ona si spí.
Jdete ven odpoledne, ty dojíždíš.
V noci jezdíme po všech čertech. Mám lehké halucinace. Všechno se nějak vlní a proměňuje.
Čekáme v lese na kámoše pikaře.
Heej, tam je ufo. Marťani. Modrý lidi.
Jedeme s lidma, co jsou totálně přepálený na byt. Dáme čáru.
Oficiálně si zahajuješ další noc.
Děláme všechno a nic.
A pak jedeme s Blondýnou na vyhlídku a k houpačkám a prokecáme dopoledne.
Jsme doma zasekaný. Pohádáme se s K. Ty si debil vysmaženej.
Odpoledne na louce a spoustou vody.
To dáš. To dáš.

Zas ti je všechno jedno a vlastně není.
Chceš, aby bylo.
Tělo je vyčerpané a už tě nechce poslouchat. Asi bys měla spát.
Něco říkáš a nevíš co.
Bavíš se s lidma a nevíš, jestli se s nima bavit chceš.
Ale víš, že sis zamilovala slečnu blondýnu víc než kohokoliv jiného.

Mlha

9. srpna 2016 v 15:00
Mlha před očima. Ta mlha.
Najednou se s tebou všechno zatočí.
Jdeš a nevíš kam.
"Není ti něco?" "Asi jsem jen prudce vstala"

Je ti zima. Neskutečná zima.
Jedeš na kole jako šílená, píchá tě na prsou, ale koho to zajímá.
Hlavně, že spaluješ kalorie. Spoustu kalorií.
I kdybys tam měla zhebnout, prostě to dojedeš.

Ležíš doma u televize. Zabalená do několik dek s knížkou v ruce.
Na dně. Poslední dobou nečteš nic jiného.
Přepínáš si tím mozek. Cvak. Cvak.

Tupá bolest hlavy. Nejde ti zaostřovat Vidíš stíny.
A cítíš to prázdno.
Jako kdyby ti něco chybělo.
Je to k zbláznění.
Nemáš čím to zaplnit. Velká díra. Moc velká.

Poslední večeře

7. srpna 2016 v 11:10
Začíná to nevinně.
Začíná to pomalu.
Ani to nepostřehneš.

Nikdy tě neopustila. Nikdy. Táhla se za tebou jako stín. A čekala na šanci.
Kdy se tě bude moct zmocnit. Kdy jí budeš naslouchat.

Když si jedete na piku, pár dní nejíte. Ale pak zase jíte až moc. Chcete jíst. Potřebujete jíst.
Potřebujete do sebe dostat cukr. Moc cukru. Jako kdyby vám mohl pomoct dostat mozek zpátky do provozu.
Tak jednoduché to není. Už nikdy nebudete myslet jako dřív.
Nikdy jsem tomu nevěřila, ale je to tak. Stačí jedna čára a začnete svět vnímat nějak...jinak.

Přestanete si odpírat jídlo. Máte přece matro.
Je vám občas tak zle, že jste vděční, když do sebe něco dostanete. Začnete pít sladké limonády.
Vy, co jste pili celé roky jen vodu. Tak čistou, hladovou...
Necvičíte. Nemáte proč. Nic vás nebaví.
Nebaví vás myslet, nebaví vás žít. Je vám jedno, jak vypadáte.

A najednou se něco zlomí.
Stačí jeden okamžik. A bum. Jste tam, kde jste byli před rokem.

Seděla jsem mezi hromadou oblečení. Vyházela jsem celou skříň. Připadala jsem si ve všem tak tlustá.
Polonahá jsem se studovala v zrcadle.
Tak nechutná. Tak ohavná. Fuj.

Neschopná vyjít ven. Všichni na mě koukaj.

Ty jsi přišla.
Konečně.
Víš co to znamená.
Nechceš být drsná holka.
Zase chceš být ta sladká holčička, co věří na šťastné konce.