55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Červen 2016

Vyfetovaná píča

27. června 2016 v 11:01
Neskutečně mě bolí hlava. Jak kdybych měla kocovinu, nebo nevim. Sakra.

Včera jsme byli s M. a jeho kámošema na hororu. Nebála jsem se. Nebojim se. Připadám si totálně prázdná. Smutná. Vyčerpaná z toho všeho.
Vědomí, že lepší už to nebude, mi moc nepřidává.
Vadí mi ty jeho akce. Vadi mí braní éčka. Vadí mi jeho kamarádky.
Táhne mě to dolů. Je to to, co nechci. Prostě nechci.
Nechci žárlit a nechci kvůli tomu dělat blbosti…
V sobotu jsem šla večer za F. a spol. Zhulit se. A tak.
Pak jsme se dozvěděla, že viděli A. s K. A že s nima fetovala. Že věčně fetuje.
Je to několik dní, co jsme se neviděly, nenapsaly ani řádku.
Vyfetovaná píča.
Jenže co jsem já, že jo.
Nevím, kdo vlastně jsem.
Kým bych chtěla být.
Mám pocit, že to nezvládám.
Mám toho všeho dost.

Dopisy pro Julii

17. června 2016 v 20:45
Spíme spolu. Přijde mi, že se ke mně pak nechováš hezky. Přijde mi, že jsem zase spadla tam, kde to přestávám snášet. Kde nechci být.
Jedeme v autě. Jsem lehce sjetá. Říkám si, že chci umřít.
Tak. Všechno to pro mě skončilo. Teď nastane ten konec?

Celý den jsem apatická. Chce se mi brečet. Pak mi píšeš. Chce se mi brečet ještě víc.
Jsem k tobě chladná. A ty mě posíláš do háje.
Už nechci být tvoje děvka.

Bojím se, že tohle už nezvládnu.
Bojím se, že na tohle já nemám.

Všechno to končí a já nemám důvod... nemám důvod...

Čarování

13. června 2016 v 11:39
Hodiny vedle sebe ležíme na posteli. Oba na dojezdu. V objetí. Souznění duší?
Nespíme spolu a já jsem z toho div živá. Tak ty mě nechceš jenom na sex?

Mám rozkousanou pusu, popraskané rty, jsem divná a použitá. Asi to byl nekvalitní shit.
Vím, že bych měla přestat. Vím, že chci.
Chtěla jsem se zbořit. A ta akce stála za nic. Pochybní tejpci. Všechno pochybný.
V 5 ráno se ke mně hlásí můj "přítel". Sjetej. Vzpomněl si na mě brzo, no. Hladí mě.Kouká na mě.
Vedle jeho kamarád, se kterým si povídám. Všichni mě přijali za jeho holku. Ale co vlastně jsem?

Vždycky jsem chtěla něco dokázat.
Vždycky jsem chtěla...

Teď nevím, jestli chci.
Ale hlavně vím, že na to nemám.
Trosko.

Soudný den

4. června 2016 v 17:29
Husina. Polévá mě horko střídavě se zimou. Je mi divně. Občas vidím romazaně. Myšlenky mi unikají neznámo kam. Zásek sem. Zásek tam. Ale dá se to přežít.
Propadlé bříško. Propadlé tváře. Nulová energie. Kdo by nemiloval dojezdy? Haha.
Zelený čaj s citrónem je můj největší kámoš. Mňam. Nic jiného do sebe nedostanu. Ani nechci.
Proč bych jedla, když nemusím?

Dějí se hrozné věci. Mám pocit, že se zblázním.
Celou dobu už jen čekám, až to přijde.
Soudný den.

Romantická chvilka

3. června 2016 v 17:29
Romantická chvilka. Stojíme naproti sobě. Objímá mě kolem pasu. Dívá se mi do očí. Dá mi pusu. "Ty si zase sjetá" "No dovol, nejsem" "Tak se koukni na svoje zorničky" Fail. Ale jemu je to asi fuk.
Musím se smát, protože jediný, co mi ta malá čára dala, byly právě ty zorničky a možná trochu větší ukecanost. Jinak nic. Dřív by mě to nakoplo mnohem víc.

Vždycky jsem hrozně chtěla, aby si mě někdo vážil.
Gratuluju, zase sis to posrala.
Jseš jenom další fetka, kterou může ošukat. A že si v tom dobrá.

Píše mi kámoš. Jestli si nechci začarovat. Zadarmo to nechceš co.

Všichni na mě hladově koukaj. A já si ty pohledy užívám. Kořist. Nic víc.

Dnešní noc bude dlouhá a tak krátká... příští pátek bude velká party... dneska to budu jen já, A. a piko.
Budeme se mít fajn. Jen se na mě nikdo nebude dívat. Nebudu chtěná. Jsem zvyklá, že mě všichni chcou.

Nechci nic. Nechci dělat příjimačky na vejšku. Nechci být dospělá. Nechci žít.