55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Duben 2016

I remember that it hurt. Looking at her hurt

23. dubna 2016 v 20:44
Našli to. Našli to všechno. Nebo všechno ne, ale… rozbitá flaška vodky, ibalginy, plná flaška vodky a střepy.
Zapomněla jsem jeden střep na vaně. Všeříkající. Ještě, že nenašli fet. Ještě, že antidepresiva a prášky na spaní mám dobře schované...
Tak se mi snažili promlouvat do duše. Jak moc jim ubližuju. Jsem sobec.
Jako kdyby to bylo jednoduché…žít se sebou. Já to prostě neumim.
Neumim žít. Neumim být normální. Nezvládám to.
K tomu všemu jsem byla sjetá…Nechtěla jsem jíst. Stačí jedna čára a je to pryč… Hlad. Hnusnej hlad.
Valili mi klíny do hlavy a já měla zásek.
Stejně si jenom ubližuju.
Neumím dělat nic s tím, že si to chci užít. Ale že se chci zničit.

Přestala jsem se se všemi bavit. Bezdůvodně jsem zlá na nejlepší kamarádku, která o mě měla jen starost. Všichni mě serou.
Ležím doma, dívám se na seriály, spím. Vidina volných dvou týdnů mi nepřipadá vůbec lákavá. Měla bych se učit na maturitu, ale nedokážu se přinutit. Nedokážu najít smysl života. Jen bych se chtěla sjet. S V. Ten kluk mě fascinuje. Ten kluk mě chce. A mně se to líbí. Myslí si, že jsem chytrá. Myslí si, že jsem hodná. Myslí si, že jsem dokonalá.
Nejsem ani jedno z toho, ale líbí se mi, že si to myslí. A líbí se mi být sjetá. S ním.

Joo... poslední dobou pořád koukám na Stuck in love. Nejvíc se mi líbí ta první scéna. Teče jí krev z nosu. Si říkám, kdy se to začne stávat mně... Asi brzy. Začínám to mít dost poleptaný.
"Kámoš" už ani nemůže šňupat, dává si to radši s pitím, tak moc má v píči nos.


Máš to, co jsi chtěla

17. dubna 2016 v 13:49
A tak v 6 ráno sedíme v restauraci (vlastní ji jeden z nich) s tejpkama, které jsme potkaly na akci. Ještě nikdo nemá dojezd, tak se jede dál... chlast, tráva, další čára. Už nechci, připadá mi, že mám dost.
Bavíme se a všichni jsou fakt v pohodě. Tak nějak mi to připomnělo Christiane F. Říkala, že feťáci jsou prostě v pohodě. Nikoho neodsuzujou, s nikym se nehádají... Alkáči jsou věčně agresivní. Vlastně je to tak. Je jim okolo 20 let, mají normální práce, přes týden žijí normální životy. Nechápu, jak můžou být na tom psychicky dobře. Jaký si to uděláš, takový si to máš... Je to tak. Já jsem v píči.
Vracím se domu v poledne. Ten jeden mi neustále píše. Chce mě vidět zas. Další šance se sjet... haha.

Poslední dobou mám kolem sebe samé drogy. Večer, ještě na dojezdu, jdu za kamarádem, který se sjíždí antidepresivy... Tak se o něj starám a dostávám taky pár. Na potom. Haha. Další kámoš sežene tripa. Všechno bude.
Celé dny nejím. Dneska jsem měla trénink a myslela jsem, že umřu. Nedostatek spánku a jídla. Jo. To bude tim.

Neumim být smažka, ale ani neumim být normální. Přijde mi, že já nepatřim vůbec nikam.

Addicted

14. dubna 2016 v 11:25
Lejeme už 7.den v kuse. Zase jsem v jiném světě. Jsme neustále s A. Pijeme, hulíme, fetujeme.
Je to tu jedna velká drbárna, což by tak nevadilo, kdyby se nemluvilo o mně.
Děvka, co šuká s o 3 roky mladším. Bylo to jednou, byla jsem na plech a neměla jsem sílu odporovat. Jenže koho to zajímá. Stalo se to, ví to všichni. Já toho mám plné zuby. A místo toho, abych to utla, stále se s nim vídám, stále lejeme.

Včera jsem jen tak sjetá seděla na sluníčku, byla jsem jinde a říkala si... tak teď chci umřít. Teď přišel ten čas.
Nedokážu se z toho vymanit. Nedokážu žít normální život. Zkoušela jsem to tolikrát...

Šla jsem na rande se securiťákem. Totálně na plech. Stejně mě chtěl vidět zas. A chce. Byli jsme v kině a on mi dal jenom pusu. Co na to říct. Měla jsem sto chutí se na něj vrhnout, ale říkala jsem si, že až tak laciná nejsem, haha.

Maturita se blíží... a já tak nějak cítím, že mě se to netýká. Ležím doma v posteli, nevím, jestli mám kocovinu, nebo to je ještě dojezd a přemýšlím, kam utéct.