55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Leden 2016

31.1.

31. ledna 2016 v 13:45
Ruka tady. Ruka tam. Francouzák. A už je ruka v rukávě. "Je to děvkař, kašli na něj." No a. Já jsem zase děvka. Haha.

S A. se nebavíme. Piko jsem neměla ani nepamatuju.A to mám pořád ještě něco u sebe... Nechci to.
Naposled jsme se viděly na mém plese. A před tím mi po týdnu, co se nebyla schopná ozvat, volala v půl 1. v noci, že mě potřebuje. Šla jsem za ní. Ona byla totálně v píči. Třásla se, nevěděla, co říká. Přiznala se, že sežrala celý 2 gramy, co byly pro nás. Prý se mi nedokázala podívat do očí, vždycky jsme si dávaly jenom spolu. Říkám jí, že to nevadí. Vypráví mi, jak to s přítelem je k nevydržení, že nedokáže normálně fungovat, že ji deptá. Rozhodnu se tomu udělat přítrž, slíbím, že jí pomůžu.
Druhý den mi píše, že budou spolu, že ho miluje. Ozvala se po týdnu, když opět potřebovala laskavost. A tím skončilo naše kamarádství. Já tu byla vždy pro ní, ale ona pro mě ne. Už ze sebe nebudu dělat krávu. Ufetovanou krávu.

Můj ples... byl krásný. Všichni lidi, které miluju, pohromadě. Všechno se povedlo na jedničku, cítila jsem se jako princezna a já nevím... byla jsem šťastná.

A teď už si nějakou dobu jedu v alkoholovém opojení. Samé maturáky, nové známosti, tequilly a ještě víc dalšího alkoholu. Dost mě to bavilo. D. je super parťačka. Kamarádka na kterou je spoleh a to se známe 3/4 roku. Jsem tak ráda, že ji mám.

Páteční party se absolutně nepovedla. Přemíra alkoholu, opilá M. Pochybní tejpci, které zatýká policie. Plačící M. Jak typické. Opět ze sebe dělá oběť. "Já jsem tak strašná... vzlyk...tak strašná" A všichni mě litujte. Aha.
Schýza. Kámoš mě zhuluje. Chce se mi spát. Chci domu. Ale nee... my jedeme přece až do rána.

Stejně si připadám hrozně tlustě. To se nezměnilo. Před čtvrtečním maturákem jsem se 3 hodiny v kuse převlékala. Cítila jsem se nechutně. A ačkoliv jsem si myslela, že PPP jsou za mnou... Že jsem v pohodě... Nejsem. Nemůžu se na sebe ani podívat. Jen mi přijde, že už ani neumím začít...
Blíží se maturita, příjimačky na vejšku a já... jenom chlastám. Haha.

16.1.

16. ledna 2016 v 13:06
Dlouhý večer, tequilly, vodky s džusem, narvaný klub.
Z jedné strany kamarádka, z druhé strany bejvalej.
Chce mě zpátky. Já jeho asi ne.
Pořád mi píše... Pusinka sem, pusinka tam.
Byla to divná noc, ani jsem pak už nebyla opilá. Bejvalej stále
za zády. Letmé dotyky. Úsměvy.

Všude nařachaní borci. Pohledy do očí - chtěla bys?
Sakra chtěla, kdybych tu neměla hlídače.

Sněží. Miluju sníh. V půl 4. ráno jsme sebou na náměstí pleskly na zem a dělaly andílky.
Proč ne.


13.1.

13. ledna 2016 v 18:34
Emočně nestabilní porucha osobnosti - typ hraniční
  • nejasná představa o sobě (vnitřní preference, sexualita, …)
  • intenzivní, nestálé vztahy
  • snaha vyhnout se odmítnutí
  • sklony k sebepoškozování, sebevražedné sklony
  • chronické pocity prázdnoty

Už bych se tou psychologií neměla tak zabývat, protože za chvíli si vážně diagnostikuju všechno. Ale jinak jo. Ten popis na mě vážně sedí.

Za týden je ples. Dneska jsem byla na zkoušce šatů... jsem tak tlustá. Nejím, ale asi to už nezachráním. Tlustá jsem, tlustá zůstanu.
Žárlím na kamarádku a její dlouhý, "idylický" vztah. Nenávidím toho kluka, nenávidím, jak ji ovládá. A pak se přistihnu, že žárlím. Žárlím na to, že já nikoho takobého nemám. Nemám oporu. Na všechno jsem sama. A já to nezvládám.
Ten ples bude provar. Neustále trénujeme, má to být náš večer... já se těším, až se sjedu. Buď sama, nebo s A. Jestli přijde. Už jí nějak nevěřim. Nevěřim nikomu. Všichni odchází. Jen to piko zůstává.


11.1.

11. ledna 2016 v 20:48
"Cítím se hrozně. Jako kdyby mě někdo vysával. Při každé změně se mi totálně rozbuší srdce. Nedokážu se soustředit. Je mi na omdlení. Nechápu, co se to se mnou děje. Jako kdyby se mi od té doby něco porouchalo v mozku"

A takhle dopadnete, pokud budete brát drogy více než je zdrávo. Alkohol, piko, tráva. Mám o ni strach. Chvílema mi přijde, jako by se u ní rozjížděla psychóza.
Pak si to uvědomím. Jak je na tom ona a jak jsem na tom já.
Letos maturuju, mám koníčky, mám svůj život. Mám vize do budoucnosti. Mám vysněnou školu, na kterou se chci dostat. Ubližuju si a je spousta věcí, která mě trápí, ale... jsem na tom lépe. Ona má přítele, který ji psychicky vysává. Ale nedokáže se ho vzdát. Prý ho miluje. Bez jointa si nedokáže představit den, baví se tím, že pije u televize, občas se sjede. Častějc než já. Má neproduktivní a nezáživnou práci. Nečeká ji nic.

A v takových situacích... je mi jí líto. Ale na druhou stranu... aspoň jsem díky ní pochopila, že na tom nejsem tak špatně. Čeká mě toho tolik. Můžu toho tolik dokázat. Ještě není pozdě na to začít žít. Srovnat se sama se sebou.
Jo, to je mé pozitivní já.
Pak si uvědomím, že jsem v hrozných sračkách. Že je mi ze sebe zle. Že jsem sice zažila hezký den s nejlepší kamarádkou a vizážistkou, která z nás udělala princezny... Ale cítím se hrozně. A tak poslouchám Ibalgin a Prázdnej sex. Jako hloupá třináctka. Jako další ovce. Tancuju u tyče a snažím se tím něco vyjádřit. Posiluju.Opět moc nejím. Jsem strašně tlustá. Tak jím saláty. Nic jiného si teď nějak nezasloužím.

Bolí mě hlava. Tak moc mě bolí hlava. Mám pocit, že jsem všem ukradená. Jsem ten typ člověka, kterého pořád musíte ujišťovat, že o něj stojíte, že ho máte rádi. Protože když ne... strašně se bojím, že lidi, co miluju, ztratím. Bojím se denně. A i to je k zbláznění.

4.1.

4. ledna 2016 v 15:04
Je tu další rok.Šance začít znova? No... bojím se, že je to spíš další šance to posrat.
Nový rok jsem oslavila ve velkém stylu. S kamarádkou, vodkou a wasabi layskama. O půlnoci jsme se přesunuly do hospody, pak za kamarádama. Na to, že jsem nikoho z nich neznala, byli všichni milí. Dost jsme se všichni opili, ale bylo to fajn.
Ale teda zjistila jsem jedno. Chybí mi sex. Jakože fakt mi chybí. Není divu, do září jsem měla pravidelný přísun, haha. Teď ani ne. Teď 2 měsíce nic. Jsem už jak chlap, fakt :D A žádný vhodný objekt na blízku. Šukat jen tak s někým za klubem se mi vážně nechce. Ono to v téhle zimě není nic moc. To byl vtip.
Každopádně... Silvestr byl fajn. I jsem si užívala tu lehkou kocovinu. Protože v porovnání s dojezdem je to NIC. Dojezd jsem si zažila pár dnů před Silvestrem. Tři dny mi bylo tak zle, že jsem už nevěděla, co dělat. Nebaví vás vůbec nic, je vám zle, nedokážete se na nic soustředit a máte depky. Potíte se a cítíte tu chemku. A nemůžete to ze sebe dostat. Stojí mi to za to? Bohužel stojí. A je svině. Je to vůbec kamarádka? Nevím, proč se s ní pořád bavím... Jo, protože ať je jaká chce, ať mě jakkoliv zneužívá, známe se už od narození a ... spojuje nás fet. Smutný? Bohužel.
Vím, že nejsem závislá. Nemám na to nějak chuť, nemám potřebu si dát. Ale pokud by mi někdo nabídnul, tak... neváhám. A už to je asi celkem smutný.

Je sníh. Sněží. A V. na to "Mně taky sněží v kapse". Ach ti perníkáři.