55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Listopad 2015

So fucking scared

20. listopadu 2015 v 16:48
Některé věci se prostě musí stát. Za poslední rok se toho stalo tolik. A ani jednu věc bych nevrátila zpět. Ničeho nelituju. Co se mělo stát, stalo se. Vždycky jsem snila o tom, že budu jako moje oblíbená hrdinka ze seriálu. Že nebudu žít nudný život, že se toho bude dít tolik... že můj život bude zajímavý. Že kdyby o mně natočili film, byl by pro ostatní dechberoucí. A světe div se, povedlo se. Byla jsem přesně jako ona. Chovala jsem se tak - i když nebyla jsem tak chladná a neměla jsem takovou sebekontrolu. A upřímně? To mě pekelně štvalo. Za tu dobu, kdy jsem si zažívala dojezdy a připadala si jako nicka, jako špinavá děvka.... jsem si toho hodně uvědomila. Zajímavé je, jak se vám mění myšlení. Jak přemýšlíte, když jste na dojezdu, jak přemýšlíte, když jste na tom a jak přemýšlíte, když jste čistí. Každý vám řekne, že když zkusíte tvrdou drogu, najednou bude všechno jinak. Asi jo. Asi je rozdíl, když drogy bere extrémista, bulimička, anorektička jako já a když to zkusí někdo vyrovnaný jen tak pro pobavení. Ale upřímně... nakonec všichni skončíme úplně stejně.

Každý den jsem se budila s tím sžíravým pocitem. Nechtěla jsem žít. Chtěla jsem se něčím sjet. A pak jsem ležela doma, neschopná fungovat. Hlavou se mi honily takové myšlenky... neměla jsem daleko od toho si ublížit. Jsem hodně psychicky nevyrovnaná osoba. A teď si vemte, když taková osoba bere drogy. Jaké má pak stavy... No. Neskutečné.

Chtěla bych to změnit. Chtěla bych se přestat nenávidět. Chtěla bych být jiná. Kéžby...
Dokázala bych toho o sobě napsat tolik, ale přijde mi, že ať popíšu kolik stránek, nikdy toho nenapíšu dost.
Bojím se toho, co bude. Bojím se toho, jak to budu všechno zvládat. Bojím se, že nedokážu žít normální život. Že se budu navždy nenávidět a podle toho se k sobě chovat. Bojím se... prostě se bojím

sadness, drugs, and quote image
black and white, grunge, and black image

Lost

15. listopadu 2015 v 17:10
Je mi ze sebe zle. Je mi zle ze všech těch drog, alkoholu a známostí na jednu noc. Tak moc prahnu po lásce... po někom, kdo by mě měl rád takovou, jaká jsem... Místo toho ze sebe dělám děvku.

Už 2 dny jsem nejedla... čím častěji a větší množství pervitinu požijete, tím horší jsou dojezdy. A teď mám zatraceně hnusnej dojezd. Když neberu drogy, nechodím na akce, cítím se prázdně. Když je beru, cítím se ještě hůř. Nevím, jak působím na druhé, ale... ve skutečnosti jsem jenom malá vystrašená holka, co nutně potřebuje obejmout. Cítím se šíleně sama. Tak sama, že je to k zbláznění. Toužím alespoň po malé kapce normálnosti...