55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Září 2015

25.9.

25. září 2015 v 20:39
Jím hrozně, ale hodně se hýbu, takže... už se mi začínají rýsovat svaly. Nevím, co dělat. Nevím, co se svým životem... Snažím se nepřemýšlet, protože když na to přijde, cítím se hrozně a všechno se ve mně pere. Tak posiluju, běhám, začínám s jógou, 2x týdně chodím na poledance. A občas se opiju, nebo sjedu. Dobře, ty poslední 2 věci bych měla vynechat. A začít třeba normálně jíst. Jo... když já už ani nevím, co to "normálně jíst" je.


23.9.
Jídlo: nic
Pití: voda s citronem
- dojezd -

24.9.
Snídaně: 1 malá ovesná sušenka
Oběd: Kuřecí prso
Večeře: 1/4 celozrnného rohlíku, lučina linie
Pohyb: 45min posilování ruce + prsa, 10min.jóga

25.9.
Snídaně: 1 malá ovesmá sušenka
Oběd: Vařený květák, malá brambora
Večeře: Vanilkový tvaroh, rohlík
Pití: Vodka, voda s citrónem
Pohyb: 60min rychlá chůze, 60min Poledance

20.9.

20. září 2015 v 10:47
Abych začala nějak veseleji... Začala jsem chodit na poledance a strašně mě to baví. Občas je fajn i dělat sport, kde nejde jen o to, kolik zvednete, nebo kolik kalorií spálite. Jen mám po těle spoustu modřin. Jsem teď nemocná, takže ležim doma a mám pocit, že se z toho za chvíli zblázním. Vybírala jsem si maturitní šaty a ten fakt, že jsem si v nich připadala hubeně, mi rozjasnil den. H. se ozval po měsíci s tím, že by chtěl všechno vrátit zpátky. No... ale já asi už nechci.

Pořád nevím, co se svým životem. Bijou se ve mně dvě strany mé osobnosti. Možná i tři. Čtyři. Já jsem totiž strašně složitej člověk. Je mi z toho všeho na nic. Snažím se nějak dát dohromady, působit vyrovnaně... Daří se mi jen to druhé. Měla bych si dát facku za to svoje fňukání.

dice with the devil
Metamfetamin. Droga silně nahořklé chuti, v podobě menších či větších bílých krystalů.

8.9.

8. září 2015 v 19:46
Začala škola, začala každodenní rutina... Vstát, jít do školy, cvičit, učit se, spát. K posilování a běhu se přidá i poledance. Nemůžu se dočkat. Ve škole toho máme šíleně moc... ale nevadí. Snažím se být zaneprázdněná. Potřebuju to. Jinak bych musela myslet na to, co jsem všechno ztratila. A hlavně koho jsem ztratila. Myslela jsem, že to bude všechno v pohodě, ale není. Tak moc mi chybí. Ale už nemůžu být sobecká. Musím ho nechat jít.

Poslední dva týdny to byly zase samé party...drogy, alkohol... Dny, kdy jsem nepozřela ani sousto a kila dole. Asi je možná dobře, že léto je pryč...

Naoms