55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Srpen 2015

25.8

25. srpna 2015 v 22:54
Ráno panák vodky místo snídaně. Dopolední komisionální zkouška - za 1. Presso s nejlepší kamarádkou místo oběda. Dlouhá procházka. Cola light místo večeře.

Jinak mi to všechno přijde vážně vtipné. Celou neděli jsem utěšovala kamarádku, se kterou se rozešel přítel a choval se k ní fakt hnusně. Včera se vůbec neozvala, dneska jen po mém nátlaku jsem z ní dostala, že ho vzala zpátky. Nevim, jestli mě více zaráží fakt, že jsem jí dobrá jenom, když mě potřebuje, nebo že sebou nechává takhle zametat. Status "cítí se milovaně" tomu po tom, co jí udělal, vážně dodává korunu. A tohle vidím kolem sebe v jednom kuse... asi to nikdy nepochopím..
Já bych nikdy nedopustila, aby nade mnou měl kluk moc. Nikdy.

Nechápu lidi, co nutně musí ostatní zahlcovat tím, jak se cítí, svými problémy. Do háje, proč si to nenechávají pro sebe? A nejvíce mě dostávají ty nanynky, co jsou strašně v depresi a tak musí všem ukazovat těch pár svých škrábanců na zápěstí. Sama jsem se řezala, sama dělám hodně divné věci... ale nikdo v okolí to neví. Nikdo. Fakt by mě nenapadlo to vystavovat a upozorňovat na to ostatní.

Zítra posilování rukou a aspoň 60km. na kole. Už aby to bylo :)

K A Y A

23.8.

23. srpna 2015 v 21:27
Let the rain wash away all the pain of yesterday...

Možná jsem jen poslední dobou až moc přecitlivělá, možná je toho na mě prostě moc... Nezvládám to.... Nic nestíhám, nemám ani zpracované všechny knihy a stejně jsem si to s kamarádkou vzala... A pak jsem cvičila jako divá a celé dva dny nepozřela ani sousto. Snažím se vypadat v pohodě, ale já v pohodě prostě nejsem. Niči mě to. Tak moc mi chybí... jo, nečtěte si staré konverzace. Je to depresivní, když si vzpomenete na to, jaké to bylo a jaké už to nikdy nebude. A ještě depresivnější je, když si uvědomíte, že si za to všechno můžete samy.


effy\Kaya is so beautiful omg

11.8.

11. srpna 2015 v 17:31
Jídlo. Postava. Obličej. Jídlo. Cvičení... víte, netrvá to dlouhou dobu... spadnete do toho velmi rychle. Velmi rychle se vrátíte k tomu, co byl kdysi váš život. Posledních 8 měsíců jídlo nebylo hlavní složkou dne. Byl tu přítel, pak další přítel, pak pobyt v nemocnici a marně se snažící rodiče mě dost do normálu, moře... Prostě jsem na to neměla čas. I když jsem se neměla ráda, potlačila jsem to v sobě. Potlačila jsem výčitky. Nemyslela jsem na to. I když jsem po návratu z nemocnice dost zhubla, nejedla jsem, bylo to tím, že jsem trpěla nechutenstvím a celkem rychle jsem se vrátila do normálu... Já jsem totiž jíst chtěla. Nevím, jestli mi hrabalo víc předtím nebo teď.

No každopádně. Je to tu. Jsem tu zas. Šílená Eff, totálně posedlá kontrolou. Bojím se, že nic nestíhám. Bojím se, že neumím všechno, co bych chtěla. Pořád čtu, což je třeba, když za 2 týdny dělám komisky a já nemám přečtenou ani polovinu knih. Tak se od včerejška kamarádim s Roďou. Je to hustej tejpek, už jsem s ním měla jednou tu čest, ale on je tak složitá osobnost, že si ho raději proklepnu ještě jednou, haha. Jo, teď čtu Zločin a trest, fakt mě sere, jak je ta knížka dlouhá, mám pocit, že se nikdy neprokoušu na konec. Dostojevskij byl taky cvok, protože kterej normální člověk by popisoval takovýhle stavy. A jestli byl předtim normální, tak po dopsání tý knihy určitě ne.

Dneska ráno jsme si totálně zničila nohy, nemůžu chodit. Jsem z toho celkem smutná, protože jsem chtěla ještě jít běhat, ale spíš to asi vidim na večerní jógu. Nohy mi poděkují. Po týdnech nejezení to prostě přišlo. Snědla jsem zmrzlinu. Jo, byla jsem naštvaná na okolní svět, nechtěla jsem vycházet z domu - což byla chyba. Zůstala jsem doma se zmrzlinou. Byla dobrá. Vanilková s kousky jahod. Cítila jsem se vítezoslavně. Jako kdybych řekla všem "Seru na vás. Seru na diety. Zmrzka tu bude vždycky se mnou." Po pár minutách jsem skončila na záchodě. Chci tim říct... ten pocit je fakt na nic. Ale mně to nevadí. Zjistila jsem, že jsem zase zpátky. Že mám problém. Ostatním by to asi vadilo. Mně ne. Už jsem zase ve stavu, kdy mi na ničem jiném nezáleží. Jen já, jídlo a postava. Tenhle pocit, tohle všechno... jsem necítila 8 měsíců. Možná trochu dýl. Jako že mě jídlo ovládá. A že já ho v sobě nechci. Asi jsem ztracená, asi blázním, ale... to je to, co teď potřebuju. Potřebuju zhubnout na kost a konečně, konečně mám v sobě tu vůli. Nechci v sobě ani blbých 200kcal navíc. Ne, že bych to nespálila, ale... proč to v sobě mít, když nemusím?

Pain ends..

6.8.

6. srpna 2015 v 22:15
Když něco opravdu chcete, musíte se přestat ohlížet na ostatní. Musíte bojovat jen sami za sebe. Jen vy a váš cíl. Protože když vám záleží na tom, co si ostatní myslí, když všechno moc prožíváte... nikdy se nedočkáte úspěchu. Byly časy, kdy jsem se lidem snažila zavděčit. Kdy jsem se vážně snažila a všelijak je omlouvala, i když si to nezasloužili. Už jsou to dva měsíce, co se to stalo a já všem chtěla ukázat, že už jsem v pohodě. A i když jsem nebyla, ani nejsem... stačí jenom to, jak působíte. Jsem vážně dobrá herečka. Nebo spíš lidi okolo mě jsou slepí. Absolutně nehodni toho, abych brala v potaz jejich názor, brala na ně ohled. Protože ve finále... všichni jsme sobci. A moc se zajímat o ostatní... se nevyplácí. Oni vám to stejně neoplatí. Všichni jsou falešní, mám plné zuby přetvářky, lidí, co se ozvou jen, když potřebují... Bože, co je to za svět?

Lidem musíte říkat jen to, co chtějí slyšet. Ne, to co chcete opravdu říct. Jo, a mám vtipného psychologa. Připomíná mi moje kamarády. Dostávám hodinové přednášky, stále opakující se debilní příběhy nad kterými kroutím očima. Vlastně mě ani nepustí ke slovu a mele si to svoje. Asi se mi snaží otevřít oči, nebo nevim. Každopádně... fakt to nepomáhá. Asi mám jen špatného psychologa, ale vážně mi to přijde k smíchu. Myslela jsem, že má většinu času mluvit klient. Ne naopak. Haha. No každopádně je lepší, když mi říká pořád stejné příklady lidí, co měli schizofrenii - "ano, sice jí nemáte, ale jen pro příklad... a víte, co je vlastně schizofrenie? ", než když se mnou řeší můj sexuální život. Chodit do barů je špatné, lidé, co tam chodí, nemají žádné hodnoty. A sociální sitě - to je to nejhorší na světě, tomu bych se měla vyhýbat velkým obloukem. Vlastně bych si měla asi sednout do lesa a čekat na svého prince s hodnotama. Protože ten nebude zkažený, bude mě milovat a pomůže mi změnit svůj pohled na sebe. Protože já jsem atraktivní žena a měla bych si to uvědomit. Nezávazný sex je opravdu špatný. Když se dostal k tomu, jak ženy porovnávají penisy partnerů a chtějí zkusit ten největší, málem jsem odpadla. Ne, už končím. Jen jsem dneska měla "sezení" a jsem toho plná.

Abych shrnula dva předešlé odstavce - Začala jsem se stranit lidí, protože mi to akorát ubližovalo... hlavně ve snu za dokonalou postavou a i výsledcích v jiných oblastech. Takhle je to lepší. A ačkoliv to, co jsem napsala o mém psychologovi, je pravda, neznamená to, že jsem psychologii zavrhla. Do hloubky se jí zabývám a vážně doufám, že v budoucnu budu lidem, narozdíl od tohodle hodného pána, prospěšná.

Hubnutí... změnila jsem trochu přístup. Sice mi denní přijímání potravy pod 300kcal po fyzické i psychické - no dobře to tolik ne, prospělo, nejde to takhle praktikovat pořád. Od prázdnin mám už 5kg dole a budu pokračovat. Už mě nebude brzdit alkohol... protože ho vynechávám. Teď chvíli žádné party, poslední měsíc toho bylo až moc. Doufám, že jedna noc "nebude problém do budoucna". Jo, cituju ;).

Chci něco se svým tělem dokázat. Chci posouvat své hranice ve sportu... protože v jídle už toho moc posunout nejde.

Snídaně: Ovocný salát
Oběd: Zeleninový salát s kuřecím masem
Večeře: 2 kneckebroty, žervé light, vejce

Pohyb: 45min all body workout, 7km. běh

Untitled | via Tumblr

3.8.

3. srpna 2015 v 15:38
Nevěřím na lásku. Poslední dobou ztrácím všechny iluze. S H. jsme si dali pauzu. 3 měsíce vztahu a už si dáváme pauzu. Hezký, ne? Já to beru spíš jako rozchod, ale víte jak. Pauza zní líp. Přišel první problém a my ho nedokážeme vyřešit. Stejně jsem ho nikdy nemilovala, ještěže tak. Nejsem připravená na zklamání, takhle je mi líp.

A tak si poslední týdny užívám nezávazného sexu. Jo a moc nejím, nemám chuť. Jen často piju eiscafé light. Nová závislost. A o víkendech alkohol, sice to neni jídlo, ale je to dost kalorický. Nevadí, kalorie ušetřím jinde.
Asi mi to takhle vyhovuje. Nechci teď s nikým chodit, nechci se vázat, nechci se bát, co můj přítel kde dělá. Protože vím, jací chlapi jsou.

"Víš... já asi nemůžu..." "Ale můžeš. Vim, že máš přítelkyni. A co jako. Nikdo se to nedozví" "Ty tohle děláš často viď... jak ti člověk může odolat?" Jo, takhle jednoduché to je. Aneb jak chlap zahodí dvouletej vztah kvůli nějaké holce, která ho přitahuje. Mně to je vlastně jedno, jenom jsem zjistila, že je vážně těžké najít chlapa, kterému se dá věřit. Protože tenhle zrovna vypadal, že by mohl být věrnej :D

Snídaně: 2 nektarinky
Oběd: Eiscafé light
Večeře: zeleninový salát
Pohyb: 10km.běh