55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Červenec 2014

27.7.

27. července 2014 v 12:30 | Effy
Miluji sport. Miluji náročné tréninky. Jedu na doraz. V momentě, kdy jsem totálně vysílená, chci skončit, ještě přitvrdím.
Miluji dny, kdy jen cvičím, uklízím, vařím zdravá jídla, sleduji seriály (u kterých také posiluji). Jsou to dny, kdy je mi fajn.
Bohužel v posledních dnech jsem byla mezi lidma. Vážně mi to nedělá dobře. Byla jsem s kamarádkou, procházely jsme se po městě, povídaly si.. Rozumíme si, dýchám pro ní. Jen je teď šťastná, nic jí nechybí. To je ten rozdíl mezi námi. Stejně jako jiné kamarádky.. opily jsme se vínem, seděly venku do noci, smály se. Musím se přetvařovat, protože tohle.. čím si procházím, by nikdo nepochopil. Vždyť to nechápu ani já sama. Každopádně když jsem mezi lidma, tak jím. Ne před nima. Ale doma. Vyšťavuje mě to, připadá mi, že na mě všichni koukají a já se cítím odporně. A pak zase cvičím. Ale tolik kaloriíí.. to bych musela cvičit celý den, abych to spálila. Proto jsem nejraději sama. Sama ve svém světě, kde nedělám chyby, kde nejsem méněcenná a nešťastná. Kde se soustředím jen na to, co mi jde, co mě naplňuje. Pokud chci výsledky, pokud chci něčeho dosáhnout.. vím, co musím udělat. Izolovat se. Nebudu se snažit někomu vyhovět, teď tu jde o mě..

Let's get motivated!
Tuesday summer
mistakesxoxo | via Tumblr28

19.7

19. července 2014 v 19:55 | Effy
Dřív jsem si strašně ráda přidávala na věku, v patnácti mi hádali dvacet. Platinové blond vlasy, výrazný make-up, vyzývavé oblečení.. Teď jsem bruneta, co se skoro nemaluje a nosí tak akorát džíny a volná trika. Nelíbí se mi, když mi někdo hádá víc. Kolikrát říkám, že mi je méně. Připadá mi, že vyšší věk s sebou nese jistou dávku zodpovědnosti. A to se mi nelíbí, nechci být zodpovědná, nechci být dospělá. Chci být ta malá holčička, která nemusí nic řešit, která se může kdykoliv schoulit do mamčinýho náruči a schovat se.

Po té, co jsem viděla J. na fotkách s těma jeho dě*kama, jsem se cítila ublíženě, ale pak.. jsem se totálně naštvala. A to mě donutilo makat. Vstát z postele dříve než před polednem, jíst zdravě, zase vařit a cvičit. Za 3 týdny jdeme s partou na akci, nechce se mi, ale je to domluvené, počítají se mnou. A J. tam samozřejmě bude s náma. Nikdy jsem o něj neměla extra zájem, ale vždycky nás k sobě něco táhlo.. každopádně to, co vykládá...o mě, o tom, co jsme spolu měli... ačkoliv to není nic strašnýho, mě se to dotkolo. Nemá právo o tom vykládat jeho kamarádům, je to soukromé. A neudělám mu radost tím, že se na to vykašlu. Chci, aby viděl, že už nejsem ta tlustá chudinka. Ukážu se mu jako štíhlá šťastná holka, co je narozdíl od těch jeho "kamarádek" inteligentní.

😷

12.7.

12. července 2014 v 18:19 | Effy
Zmocnila se mne nostalgie. Prohlížela jsem si fotky, staré věcičky.. jako sklenička od vína od A. ze Silvestra, páska z LIR (a první setkání s V.), vstupenka na Hangover 3, medvídek se srdíčkem od J, černý sešit, víčko od somersby, černé brýle, obrázek od nejlepší kamarádky.. jsme tam nerozlučné, jen my dvě.. To už snad ani není pravda. Někomu by tyhle věci připadaly zbytečné, pro mě mají hodnotu, příběh, který si znovu a znovu přehrávám.
Tolik se toho změnilo. Já jsem se změnila. Nebo možná se jen změnilo všechno kolem mě a já jsem pořád stejná. Pořád stejně nešťastná a bezradná holka, která neví co dělat se svým životem.
Připadá mi, že se všichni pohli dál, jen já pořád stojím na stejném místě.
K. se bezdůvodně přestal ozývat, myslela jsem, že to bylo mezi náma fajn. Asi nebylo. Stačil měsíc a pořádně mi zamotal hlavu.. A on? Asi si uvědomil, jaká jsem troska, tak utek, haha. Zakázala jsem si to řešit alkoholem. Kdo se denně opíjí jen tak? Dospěla jsem do stavu, kdy jsem usínala s flaškou v ruce, s žiletkou v druhé.
A takhle to nemůže být.. Myslela jsem, že se přes prázdniny dám dohromady, zatím je to spíš naopak. Padám do větších a větších s*aček.
Tak moc se chci změnit.. Musím to zvládnout.

Untitled

I feel like I died inside

3. července 2014 v 20:12
Zjistila jsem, že jsem na to všechno sama. Není tu nikdo. Nikdo, komu můžu věřit. Ani nechci. Vždy, když se někomu otevřu, přináší to jen zklamání... už to nechci podstupovat znovu, nedá se to snét. Teď už to budu jen já proti celému světu.
Je dost možné, že prohraju. Jo, je to téměř 100%. Asi už.. nemám sílu žít.
ㅤㅤㅤDEATH♡
life isn't that easy, honey