55,54,53,52,51,50,49,48,47,46,45,44,43,42,41,40

Únor 2014

Think before you eat

22. února 2014 v 20:31 | Effy
AdriftAnd AtPeace... | via Tumblr
Bylo to tak, jak jsem předpokládala. Asi bych si měla sundat růžové brýle a přestat doufat, že se změní. Nepochopila jsem, proč mi teda psal, že by mě rád viděl. Byli jsme spolu v součtu tak 10 minut, haha. Chápu, že se rád baví, chápu, že má spoustu kamarádů (hlavně kamarádek), se kterýma tam prostě MUSEL být, ale.. co být trochu taktní?
Když už jsme se konečně potkali venku, vedl si mě na parket, cestou jsme se asi 5 x zastavovali, aby si pokecal s milionem lidí. A když už jsme tam konečně došli, přijde tam další holka a on je tam s náma oběma. To už byl vrchol, odešla jsem, polygamii fakt nepodporuju. Samozřejmě, že jsem do sebe už přiopilá nalila několik (hodně moc) panáků tequilly. A byla jsem tam s jednim klukem. Jo, bylo to vášnivý. "Chci tě" , v tom stavu mi to znělo hezky. Někdo mě chce, někdo o mě stojí. Ten by se na mě nevykašlal.. Chtěla jsem V. ukázat, že se taky umím bavit bez něj, že ho nepotřebuju. Nepotřebuju. Nikdy bych mu nemohla věřit, nenávidím ho. Hlavně on si myslí, že je všechno v pohodě. Ne, to vážně není. Měla bych zapomenout. A nesuďte mě.. nic z toho bych nikdy neudělala, kdybych měla někoho, komu by na mě záleželo,

A k tomu i ty jídelníčky jsou na nic. Musím zabrat. Musím se víc snažit.

21.2
Snídaně: Banán
Svačina:160ml.bílý nápoj
Oběd: Mini mistička - rýže,kuřecí maso
Večeře: nic
Mimo: spousta alkoholu (rum s kolou, tequilla)
22.2.
Snídaně: 160ml. bílý nápoj (70kcal)
Svačina: 2 křehké plátky (50kcal)
Oběd: Dušená mrkev,brambory(200kcal)
Večeře: 2 křehké plátky(50kcal)
celkem: 370kcal.

Think before you eat

I hate my body. So much

20. února 2014 v 17:47 | Effy
Chci umřít.

Snídaně: 100ml. mléka
Svačina: 200ml. bílý nápoj
Oběd: malá mistička - rýže,kuřecí maso
Večeře: nic

Skinny

So Fat

19. února 2014 v 17:40 | Effy
On.. mi napsal.. jestli jdu v pátek na DnB, že by mě rád viděl. Bavili jsme se, vůbec se nezmínil o tom, co se stalo minule.. Ani nevím, jestli tam chci opravdu jít. Ten kluk mě nemůže tolik ovládat, ne? Ale už je to domluvené a popravdě.. chci ho vidět. Neprahnu po ničem jiném.. Mám strach. Je o 6 let starší, je už úplně jinde než já. A stejně se bojím vztahu. Toho, že bych někomu měla ukázat, jaká jsem. Nemám se ráda, nevím, jestli na to mám.. s někým být. Ještě s ním.. je denně v posilce, je oblíbený, bezprostřední, na nic si nehraje. Nejsem pro něj dost dobrá.

Jediné, co je na tomhle dobré je, že nejím. Za celý den jsem snědla jen pár brambor a trochu kuřecího masa.
Zítra hladovka. Ta postava mě ničí.

Přestala jsem se řezáním. Už to bude měsíc, co jsem nevzala žiletku do ruky.. Mám jizvy, spoustu jizev, Zničená zápěstí, ruce, ramena. Nemůžu si dovolit nosit tílka, ale.. ty jizvy mi připomínají všechnu psychickou bolest. Každé zklamání, každý pád.. Musela jsem s tím přestat, nechci, aby si toho někdo všiml. Nechci, aby někdo věděl, že jsem slabá.
Víte, je tu něco, co pomáhá více než řezání.. hladovění. Ana se ke mě přibližuje kosmickou rychlostí. Ještě chvíli a chytnu ji za ruce.. a už nikdy nepustím.
Ashamed

~ | via Tumblr

You think you know pepople and then.. they surprise you

16. února 2014 v 17:15 | Effy
Včera jsem se tak nějak překonala. Konečně jsem udělala něco za sebe. Něco, co budu dělat jen já a nikdo jiný.
Nechtělo se mi tam, ale nakonec jsem byla ráda. Další krok k zodpovědnějšímu , dospělejšímu já.

I když. Nevím, jestli v pátek budu dospělá, ha. Nakonec mě přemluvila a jdu tam.. vykašlu se na něj, užiju si to.
Starých zvyků se hold těžko zbavuje a už mi to chybí. Dost mi to chybí.
Přemýšlela jsem.. jaké to bude, až si jedna z nás někoho najde. Obě žijeme v poslední době.. divoce a vážný vztah ani jednu neláká.. jen máme obě "pana Dokonalého", který je pro nás celkem nedostižný.
Bojím se, že se odcizíme, až se to stane. A nevím, jestli jsem na to připravená.

Od zítřka začíná přísný režim. Minimum/žádné jídlo.

Starve

I didn't eat for three days so I could be lovely

13. února 2014 v 22:57 | Effy
Don't eat..

Je to brána do pekel. Bez zpáteční jízdenky.
Ale sama jsem si to vybrala a vlastně.. jsem ráda. Nikdy bych nemohla být spokojená s tím, kdo jsem. Kdybych byla, byla bych blázen. Proto bojuji, abych to změnila. Bolí to, ale kdo říkal, že to v pekle bude snadné?

Chtěla jsem si zkusit, jaké to bude, když budu jíst víc, víc cvičit. To cvičení pomáhá, ale.. když necvičím, přijdou výčitky z jídla. Tak velké, že se to nedá snést.
Budu jíst míň. Omezím příjem. A to rapidně. Za 2 týdny jdu na ples. V obchodě jsem si zkoušela šaty.. k čemu mi je, že mi je vel. XS akorát, když mám děsivě tlustá stehna? A ruce. A břicho. Chci vypadat perfektně. Musím.

I didn't eat for three days so I could be lovely.. perfektní Cassie ze skins. Taky si tohle řeknu :)

Ve škole je to tragédie. Když jsem se neučila, tak jsem špatné známky snášela. Ale teď? Dostala jsem 5 z matiky a to jsem nad tím seděla celý večer. Vždycky jsem z ní měla dvojky, maximálně trojky. A to jsem se nesnažila . Jako kdyby mi poslední půl rok zničil poslední zbytky mozkových buněk, haha. Nikdy nebudu matematiku potřebovat, ale koho to teď zajímá. Chtěla bych jít na psychologii. Třeba pak lépe porozumím sama sobě.

To, že V. opět potkám mě děsí. Večer před spaním, kdy nemůžu spát a jen tak civím do zdi, si maluji zářnou budoucnost.. Kdy zapomeneme na všechno, co se stalo a začneme odznova. Kéž by to tak šlo. Za týden mám jít na akci, ale.. asi nepůjdu, on tam totiž bude taky. Nemohla bych se s ním vidět. Nemohla bych se mu podívat do očí. Asi bych znehybněla, nebyla schopná promluvit a nebo utekla. V hloubi duše bych si s ním chtěla promluvit, zjistit jak.. jsme na tom, proč mi to vůbec psal a tak, ale.. Nemám na to. Ne potom, jak mě viděl. Co si o mě musí myslet?

Dneska jsme strávili odpoledne s bráchou civěním na olympiádu a jak nám bylo fajn. Po dlouhé době jsme se zase bavili. Dokonce ho přestalo bavit rozebírat mou minulost. Neni dobré znát jeho kamarády, kteří mu s radostí vykládají, co kde a s kym dělám. Jsou věci, které by neměl vědět.. zvlášť když se v tom vyžívá, když ví, jak je mi to nepříjemné. Ale přestal. Už mě nebavilo se mu vyhýbat :D

Někdy si říkám, že to všechno bylo lepší, když jsem to už vzdala. Když jsem se přestala o něco snažit. Když jsem kašlala na názory ostatních (nebo se o to alespoň snažila). Když jsem dělala, co jsem chtěla a že to kolikrát nebylo správné.
Ale cítila jsem se lépe. Nic jsem od nikoho neočekávala, o nic jsem se nesnažila a tak jsem nebyla zklamaná. Už to budou dva týdny, co jsem se rozhodla znova bojovat a.. za tu dobu mi tolikrát ublížili, tolikrát jsem zklamala sebe samou...

Milovaná Ano, konečně se ti budu věnovat. Už napořád. Promiň, že jsem tě zanedbávala. Promiň, že jsem se jen snažila zavděčit ostatním, co mi nalhávali, že hubnout nepotřebuju, že jsem hubená dost. Lhali. Stydím se, že jsem jim uvěřila. Nesnáším, jak se všechno točí kolem jídla, jak všichni pořád jedí. Já nebudu. Chybí mi pocit zimy, třas celého těla, pocity na omdlení a hlavně dokonalá postava. Byla jsi můj svět a budeš znova. Jsi jediná, co mne nikdy nezradila. A nezradí.


.

..

(5) skins | Tumblr - inspiring picture on Favim.com

My mind is killing me

10. února 2014 v 16:12 | Effy
He broke my heart. Again.

Kdy už jsem si začínala myslet, že jsem se přes to ( přesněji přes něj) přenesla.. napsal mi.
Jen blbá nic neříkající otázka, na kterou jsem přes hodinu hledala odpověď.
Poslední dobou se moje myšlenky už netočily jen kolem něj, ale teď.. zabírají 100% mého mozku. A nejdou dostat ven.
Proč jsem tak hloupá... A.. proč mi to vůbec psal?
Netuší, jak moc mě dokáže rozhodit. Nebo třeba jo.

Mám prázdniny a tak jsem konečně začala cvičit. A je to fajn.. dostat to ze sebe. Cítit každičký sval.
Endorfiny po cvičení...
A hlavně mám klid. Od toho všeho. Zase jsem udělala chybu. Další. Průšvih ve škole, proč ne.
Kamarádka mě opět přesvědčuje, ať jdu na akci.. Jenže vím, jak by to zase dopadlo. Budu si vynahrazovat to, že můj vyvolený (haha.) se o mě nezajímá tak moc, jak bych chtěla. A pak zase budu brečet. Jako vždycky.

Tak moc chci být štíhlá, křehká.. a budu. Každým podařeným dnem se přibližuju mému snu.

insecurities
Tumblr

Stop crying

4. února 2014 v 17:30 | Effy
Dýchej, dýchej, nic tak hrozného se nestalo. Nic, co by se nedalo přejít, přestaň si všechno tak brát..

A nechápu, proč se k tomu pořád vrací. Už je to pár týdnů a oni nemají nic jiného na práci, než mě řešit. Dobře, to, co se stalo, co jsem dělala asi nebylo úplně ok., ale řešit to pořád a pořád dokola? Už takhle se cítím dost mizerně.

Ale jinak se vážně snažím.. Omezila jsem jídlo, učím se do noci, začínám zase cvičit a snažím se myslet.. o něco pozitivněji.
Snadno mě rozhází každá kravina, každá situace, kterou ostatní zvládají v pohodě. Nesnáším, když jdu po městě.. všichni zírají..na tlustou ošklivku.

Všichni kolem mě jí. Jí a Jí. Pořád. A já to nesnáším. Nesnáším, když mlaskají, srkají. Nesnáším, když si rvou odporné kalorie do krku. A s chutí.

Lidé jsou tak zlí, krutí. Neví, jak dokážou ublížit. Myslí si, že jsou vtipní. Že je to v pohodě.. ale není. Jako kdyby neměli srdce. Jako kdyby neměli city.
Koukají na ty s psychickými problémy skrz prsty.. přitom ti jediní se dokáží vcítit do druhého.


Snídaně: Banán, káva
Svačina: Bílý nápoj
Pozdní oběd: Brambory, file
Večeře: nic
mimo: hrst piškotů


Nobody knows

Be strong and get skinny

3. února 2014 v 19:12 | Effy
Odvážila jsem se podívat. Měla jsem strach, už týden to odkládám, nebyla jsem schopná to otevřít.
Mám to za sebou. Není to tak hrozné. Někdy je opravdu lepší se strachu postavit čelem. Než se tomu vyhýbat, odkládat to. Přijde den, kdy vás to stejně dostihne.

"Můžeme ustupovat a ustupovat a navždy se nechat zahnat do kouta.Nebo můžeme vyjít ven a střetnout se s nepřítelem na místě, a v čase, který si určíme my sami. Ne oni."

Mám problémy se soustředěním. Šílená bolest hlavy, bolesti břicha, v bedrech . Vím, co to znamená a vím, že si za to můžu sama. Nikdy nepůjdu dobrovolně k doktorovi, přišli by na to, co jsem udělala. O to opravdu nestojím.


Musím začít bojovat. Dlouhou dobu jsem jen přežívala s tím, že to brzo skončí, ale ono ne.. Jako kdybych se podruhé narodila. Skončila jedna etapa a začíná další..

Učení, cvičení a málo jídla. Let's begin. Jednou jsem toho dosáhla a dosáhnu znovu. Možná dospěju do stádia, kdy si budu vyvářet zdravé dobroty, kdy budu mít z jídla radost.. ale právě teď je to můj nepřítel. Nepřítel, který mi brání v dosáhnutí mého snu. Tak ho pojďme porazit.

A.. netoužím po ničem jiném než se s ním setkat.. jako štíhlá sebevědomá kráska. To, jak mě viděl.. bezvládnou, zranitelnou.. to už neuvidí. Nikdy.

Snídaně: Banán
Svačina: Bílý nápoj
Pozdní oběd: Dušená mrkev, pár brambor
Večeře: nic

cut | Tumblr
~

Back to reality

2. února 2014 v 18:33 | Effy
Po dvou týdnech jdu do školy a.. cítím se zvláštně. Včerejší noc byla jedna z nejhorších, co jsem zažila, ale.. musím začít fungovat. Musím se s tím vyrovnat.
Je mi špatně. Komu by nebylo, zhuntovala jsem si tělo. Jak zevnějšek, tak vnitřek. Nemám sílu to nějak řešit. Následky se projeví.. později.
Bojím se. Po tolika dnech se s tím vším budu muset potýkat. Nevím, jestli to zvládnu.
Slíbila jsem si, že už to víckrát neudělám. Ale jsou i jiné způsoby. Vím, že se k tomu zase vrátím.
Neumím se s tím vypořádat. S tím, co se bude dít. S tím, co přijde. Vždycky to tak je. Ale nemůžu být doma na věky..
Selhala jsem.
Tak nasadíme jiný způsob.. sebedestrukce. Pomalý, účinný.
The girl who doesn't eat. The girl who likes party. The girl who doesn't care.

(11) Tumblr
I will make better mistakes tomorrow

Calling for help

2. února 2014 v 0:45 | Effy
Proč to dělám? Myslela jsem, že to bude stačit jen jednou a pak.. konec. Jenže nestačilo to.
A tak jsem to zopakovala. A pak znova. Celé dny ležím jako troska v posteli, ani se nepřevlékám.
Jako kdyby se mi nafukoval mozek a tlačil se ven, jako kdyby se mi měla hlava roztříštit na milion kousků.
Mžitky před očima.. vidím něco, co ostatní ne. Všichni jsou slepí.
Třesu se, motá se mi hlava, jsem bílá.. jako sníh, haha. Konečně je sníh a já ani nebyla venku.
Bojím se jich. Bojím se lidí.. jsou zlí. Nesnáším je za to, co ze mě udělali. Co jsem byla ochotná podstoupit.. ale teď už nebudu. Ocitám se někde jinde. Ve světě snění. Je to fajn, když nemusíte přemýšlet nad tím, co bude. Jen si snít svůj vlastní krásný svět.
Ta nejlepší věc na tom, když už všechno vzdáte, je to, že nemáte žádné očekávání. A pak nemůžete být zklamaní.

Potřebuji pomoc. Ale bojím se. Komu to mám říct, když neexistuje nikdo, kdo by to pochopil?
Všichni by na mě koukali jak na blázna. Ale já nejsem blázen. To oni.
Uvědomuji si to moc dobře.. Snažila jsem se být vyrovnaná, snažila jsem se žít, snažila jsem se zvednout, ale.. vždycky mi někdo dal najevo, že to nemá cenu. A když už se to stalo víckrát, začala jsem jim věřit. Nemá to cenu.


they win.